Naruto cosplayeři DreamingNinjas

Na stránce mám skupinu D'espairsRay


Poslední noc

2. února 2008 v 20:20 | Anniel
MOje první povídka,kterou věnuju Růže...:)
hlavní postavy:Sverus Snape/Rose Everová
žánr:romantika/drama/psychologické
Seděla jsem schoulená v místnosti,och jak moc jsem si přála být někde jinde...jinde se svými přáteli,na koleji...
klidně i na hodině lektvarů,které jsem tolik nesnášela....
Najednou se rozrazily dveře a v nich stál smrtijed,popadl mě tak rychle,že jsem nestačila nějak zareagovat!Vlekl mě temnou,úzkou chodbou.Srdce mi divoce bušilo,protože jsem věděla,že mě nečeká nic pěkného.
Jeho ruce mě drželi pevně za ramena,tak že jsem cítila jak se mi jeho nehty zarývají do kůže..najednou povolily a já spadla tvrdě na zem...
Když jsem se pokusila zvednout,ucítila jsem příšernou bolest,která postupovala celým mým tělem.
,,To by mohlo stačit na uvítanou!"Ozval se Voldemort a smrtijedi se začli smát....
Sehnul se ke mě a svým tenkým,studeným prstem mi zvedl bradu a koukal se mi od očí.
,,Hmm..!"Odmlčel se.
,,Tvoje poslední noc,tak si ji pořádně užij...!"
,,Proč?!"Zeptala jsem se jako bych sama nevěděla,že Voldemort zabíjí i pro legraci.
,,Protože tvoji rodiče pracují pro Fénixův řád,tudíž jsi i ty pro mě hrozba,i když zdaleka ne taková jako Harry Potter,ale prostě se potřebujeme pobavit!"..Řekl tak ledově až mě naskočila husí kůže po celém těle....
,,A navíc...máš v hlavičce pár moc užitečných informací!"Otočil se prudce ke smrtijedům a pak řekl
,,Severusi..pojď..víš co máš dělat!"
,,Jistě!"...Řekl ledově..
Severus Snape?!....pěknej parchant...
,,Jak jste mohl?!..Brumbál Vám věřil!"Zvolala jsem.
Ozvala se vlna smíchu.Snape nic neřekl a šel ke mě.Popadl mě vší silou za ruku a vlekl mě pryč.Snažila jsem se bránit,ale marně.Doslova se mnou mrskl o zem a já se snažila doplazit do rohu,snad jsem si myslela že je tam bůhví jak bezpečno.Avšak on mě chytl za vlasy a prudce mě přitáhl k sobě.Ucítila jsem vůni řebříčku a šalvěje.Zalapala jsem po dechu.Upíral na mě pohled,doslova se mi vpíjel do očí.Začala se mi točit hlava.Podlomila se mi kolena,možná to bylo i tím vyčerpáním,chytl mě pěvně jednou rukou za krkem a tou druhou za bradu...
slyšela jsem šumění vody nejspíš moře.Viděla jsem sebe jako malou holčičku,seděla jsem v koutě a plakala jsem,potom se mé vzpomínky přesunuly k mím přátelům,jak je objímám..můj první polibek...rodiče cestou k Fénixovu řádu...a Snapa....
,,Ale ne on mi se mi dostal do hlavy!Vypadni!Vypadni!"
Snažila jsem se ho odpudit.Po chvilce zmizel ten pocit,ale ještě se mi motala hlava,držel mě pevně v sevření,cítila jeho teplý dech na tváři.Potom mě pustil a já dopadla tvrdě na zem.
Prudce za sebou zavřel dveře.
,,Proč já?Proč jsem jen šla k tomu pitomému jezeru!Proč jsem neposlechla Jean...kdybych...
,,Kdy se konečně přestaneš litovat?"Ozvalo se
,,..já se nelituju!"
,, Ale lituješ!"
,,Ne!"
,,Každej jednou umře,ber to tak!"
,,Ale já jsem přece mladá...nechci...!"
,,Na to si měla myslet dřív!"
,,..Mlč!Neposlouchám tě!"
,,Ale posloucháš!Jsi sama,opuštěná...!"
,,Nech mě."
,,Umřeš!"
,,NÉÉÉ!!!"Zařvala jsem
,,Zklidněte se laskavě Ereová!"
,,Ten hlas znám."
Otevřela jsem oči a uviděla jsem Snapa jak stojí u dveří zase s rukama překříženýma na prsou.Plášť kolem něj vypadal opravdu hrozivě.
,,Zrovna VY mě nemáte co okřikovat!A navíc jsem nemluvila s váma!"
Snapovi se zablýsklo v očích.
,,S kým tedy?!"...v jeho hlase zněl spíš odpor...i když mi přišlo že ho to taky zajímá.
Neodpověděla jsem mu a dál jsem se koukala před sebe na zem.
,,No vida Ereová,máte štěstí,že nejsme ve škole,a že se nacházíte v takové neblahé situaci,ale kdyby to tak bylo,jistě by ta vaše zpropadená kolej přišla o tolik bodů,že by byla v mínusu!"
Objevil se mu úšklebek na tváři.Nevím kde se to ve mě vzalo,nikdy jsem totiž nebyla drzá na žádného z profesorů,ale on už můj profesor není,je to muž,který se má podílet na mojí smrti,už je mi všechno jedno,přinejhorším mě zabije,alespoň to bude rychlé a nebude to tak pomalé jako by to bylo u Voldemorta...
,,Jak už jste řekl,nejsme v Bradavicích,tudíž....odmlčela jsem se...Vám na to z celého srdce seru!A teď kdybyste dovolil,chtěla bych strávit svoje poslední chvilky sama a ne s váma!Děkuju."
Při posledním slově jsem si dala záležet na tom,abych to řekla opravdu nasládlým hláskem.
Snape na mě koukl v obličeji nehnul ani brvou,jen mě probodával pohledem.Zvedla jsem se tak,abych stála proti němu čelem....
,,No tak zab mě!Přece to pro tebe není tak těžké!"
Znělo mi v hlavě.Snape na mě pohleděl..a z hábitu vytáhl hůlku,kterou mířil na mě
,,No konečně to ti to trvalo!Ach jo,ty si takovej tupec,kdybys prostě jen změnil svůj postoj k lidem,nemusel si skončit tady!"
Tok mých myšlenek se zhušťoval.
,,No tak už to neprodlužuj!Prostě řekni AVADA KEDAVRA!"
Nesputisla jsem z něj oči...vypadalo to jen na malý okmažik,že sklápí hůlku,avšak do té doby,než se rozrazily dveře a v nich stál Lucius Malfoy.Snape prostě jen řekl
,,Crucio!"
,,Ach ne zase ta bolest napadlo mě,snažila jsem se vydržet,ale podlomila se mi kolena,na malý okmažik,jsem pohlédla na Snapa a najednou jako bych uslyšela
,,Ty hloupá holko,padni na zem nebo to bude ještě horší,to mi věř...Přestaň si hrát na Pottera!"
Byla jsem dost zmatená,vždyť jsem ani nevěděla jestli to na mě mluví Snape nebo já!
Uslyšela jsem.
,,Crucio!"
Tentokrát jsem ale spadla,protože ta bolest se nedala vydržet déle.
,,Uhni Snape!"
Ozval se Lucius Malfoy
,,To musíš takhle!"
A praštil mě vší silou do obličeje,potom se zasmál a chňapl mě za vlasy.
,,Crucio!"
Tentokrát jsem nespadla,protože mě Lucius držel.Vytryskly mi slzy a on,když to uviděl,úsměv se mu rozšířil a zase na mě mířil hůlkou.
,,To by snad stačilo!"
Ozval se Snape...klidným hlasem,jako by hi vůbec nevrušovalo co mi dělá!Malfoy na něj koukl takovým pohledem že jsem si myslela,že na něj použije taky kletbu,ale ne.Snape pokračoval.
,,Nemyslím,že by ti pán zla dal rozkaz nebo dokonce tu možnost,abys jí mučil jentak!" Zvedl jedno obočí.Malfoy jen zavrčel a pustil mě.Prudce se otočil a práskl za sebou dveřmi.
,,Děkuju...pane pro...!"
,,Neděkujte mi,udělal jsem to jen pro to,že nemohu upírat pánovi zla to možnost vás mučit!"
S těmito slovy odešel
,,Co sis to sakra myslela!?"
Říkala jsem si pro sebe
,,Je to Snape."
Schoulila jsem se do klubíčka a vyčerpáním jsem usnula.
,,Kdybych se tak bývala neprobudila,prostě jen usla navždy.!"
Zdálo se mi jak sedím u řeky a máčím si nohy ve vodě.Takový klidný pocit jsem nezažila pěkně dlouho.Vítr mi jemně cuchal vlasy a já ještě zavřela oči,abych si mohla vychutnat,ten svěží vzduch.Najednou jsem ucítila zezadu na rameni dotek a položila jsem tam ruku,byla teplá.
,,Neodcházej..!"
Řekla jsem si pro sebe,aniž bych věděla o koho jde.Na malou chvíli jsem pocítila,jak mě ta ruka opět jemně chtyla,ale potom mě někdo vytáhl ze snu,byl to Snape!
,,Jdeme!"Řekl a jeho hlas zněl drsněji.Vlekl mě tou omšelou chodbou.
,,Né ja nechci!Prosím!"Úpěla jsem.
,,Já umřu,umřu,umřu...a...sama."
Snape zrychlil a jakmile mě dovlekl do místnosti,hodil mě na zem a šel si stoupnout do kruhu k ostatním smrtijedům.Voldemort,který seděl ve křesle se zvedl a šel pomalu ke mě.Viděla jsem bílé nohy a kolem něj vlál jeho plášť.
Zastavil se u mě zvedla jsem hlavu nahoru.
,,Pros mě o milost!"
Řekl tak chladně,že se mi rozbušilo srdce ještě rychleji než před tím.
Hodil přede mě hůlku.
,,Braň se!"
,,Honem!Zvedni se a vem si hůlku,dneska si chci zabojovat!"
Burcoval mě.
Já na místo toho pátrala po místnosti očima.
,,No tak,pomozte mi někdo!"
Oči se mi zalily slzami.
,,Ale no tak!"O
zval se Voldemort.
,,Crucio!"Pronesl.
,,Tady máš důvod,proč teprve brečet!"
Začal se smát.
,,Tak ted si vem tu hůlku a stoupni si,víckrát ti to říkat nebudu!"
Tedy jsem se jen ztěží zvedla a v ruce jsem svírala hůlku.
,,Tak vidíš,jak si hodná!Řekni mi své jméno,ať vím,s kým mám tu čest!"
,,Rose!"
A hlas se mi velmi třásl.
,,Óo...Rose.Pěkné jméno,pěkná tvářička!"
Řekl a přistoupil ke mě.Chtěl se mě dotknout,ale já jsem uhnula.Jeho oči zažhnuly,vzal mě pevně za bradu.
,,Přestaň zlobit!"
Přiblížil se ke mě ještě víc,t,ak že měl svůj obličej těsně u mého,cítila jsem jeho zatuchlý dech.
,,Teď zjistíme,čeho se nejvíc bojíš!"
Vzal své ukázováčky a hrubě mi začal masírovat spánky.Zatmívalo se mi před očima,až se mi rozplynula místnost i se smrtijedy!Byla to jen malá chvíle,protože zase jsem začla rozpoznávat obrysy lidí,co byli v místnosti.
Volemort mě pustil a otočil se ke Smrtijedům.
,,Vážení,naše Rose se bojí nejvíce bolesti,to jí můžeme splnit!"
Smrtijedi se rozchechtali a on taky.
,,Severusi pojď sem!"
Vyzval ho pán zla.
Snape k němu kráčel,sklonil se a políbil mu lem hábitu.
,,Musím usoudit,že jeho vidět,zrovna líbat lem hábitu nebo při představě že někoho!Vypadal grotesně."
Potom se zvedl a srhnul si na stranu vlasy z obličeje.
,,Co si přejete Pane?!"
,,Budeš,soudit náš souboj!Začneme!".
,,Tedy nejprve se ukloníme Rose!Jako sobě rovní kouzelníci."
Uklonila jsem se a zvolala
,,Expel..!"O
dzbrojil mi kouzlo.
,,Snaž se!"
,,Incen....Septum.....!"
Pokaždé,když jsem se pokusila cokoliv vyslovit,moje kouzlo prostě odvrátil.
,,Nuda!"
Řekl protáhle Voldemort.
,,Změníme plán zábavy..!"
,,Severusi,chytni ji pevně,aby stála čelem ke mě..!"
Snape mě chytl pevně pod prsy a druhou rukou pod bradou,ruce jsem měla zaklíněné,takže jsem se k ničemu nezmohla.
,,Pane..profesore..prosím.!"
Úpěla jsem.Snape nereagoval.Ozvala sedalší vlna smíchu.Začala jsem plakat a chvět se.Voldemortovi se na obličeji objevil široký úšklebek.Došel ke mě.
,,Acio košile!"
Stála jsem tam v podprsence a v sukni.
,,Ty hnusnej perverzáku.No tak Snape pomoz.Já nechci umřít!"
Voldemort mi položil ruku na břicho a něco pronesl hadím jazykem.Začalo mě pálit tělo,bolest se stupňovala.
Po celém těle se mi začli objevovat puchýře,které se zvětšovaly,jako od spáleniny.Bolestí jsem vyjekla a začala jsem plakat.
Voldemort se začal hlasitě smát.Otočil se ke smrtijedům.V tu ránu toho Snape využil a bleskurychle mě otočil čelem k sobě,ozval se můj sténající hlas a zvuk praskajících puchýřů.
Pevně mě stiskl a přemístili jsme se.Udělalo se mi zle od žaludku,ale rozhodně to byla menší bolest než ty puchýře.
Přitiskla jsem se k němu,i když mě celé tělo hrozně bolelo,u něj jsem byla v bezpečí.
Ucítila jsem zase tu opojnou vůni šalvěje,hlavu jsem mu položila na hrudník,ani se nebránil což mě překvapilo.
Plakala jsem a on mi jemně odhrnul vlasy ze zad,aby mě to nebolelo ještě více,i když to byla maličkost,protože mě bolelo už jen pouhý dotyk.
Jemně se ode mě odtáhl a vyndal z hábitu lahvičku,kterou odzátkoval.
Stále jsme na sebe nepromluvili.
,,Já nechci!Co to j..!"
Tuto větu jsem nedořekla,neboť mi nalil její obsah do pusy.Vyprskla jsem to zpátky.
On hlasitě povzdechl a vyndal další lahvičku.
,,Ty jo on snad má celou lékarnu v tom plášti!"
Tentokrát mi ji vlil do pusy hruběji než před tím,chtěla zase vyprsknout,ale přitiskl svoje ústa na má.Vytřeštila jsem oči a tekutinu jsem spolkla.Hned jsem ztratila vědomí.
pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sirein sirein | E-mail | 3. února 2008 v 16:36 | Reagovat

ty jo skvělá povídka napiš mi taky něco,už se těším až ji dokončíš

2 Anniel Anniel | 3. února 2008 v 16:58 | Reagovat

hehe...děkuju..oceňuju to co jsi napsala.....:)...klidně ti něco napíšu.....

3 ivik.bublik ivik.bublik | 12. února 2008 v 18:27 | Reagovat

wow!! hustýýýý jdu na další

4 Leník Leník | 19. března 2008 v 18:19 | Reagovat

tak to je hustý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama