Naruto cosplayeři DreamingNinjas

Na stránce mám skupinu D'espairsRay


Poslední noc III.

2. února 2008 v 20:22 | Anniel
Spala jsem až do rána,vzbudilo mě tiché šeptání.Byla to moje nejlepší kamarádka Jean a usmívala se na mě.
,,Ahoj!"Řekla jsem zvesela
,,Ahoj,měla jsem o tebe hroznou starost!".Řekla..
Usmála jsem se.
,,Prej tě mučili?!"
,,Jo…..!"
,,Jsem ráda,že jsi to přežila!"
,,Děkuju Jean!Ani nevíš jak se těším do školy!"
,,Nemáš moc na co!"
,,Jak to?"
,,Třeba na lektvarech,to je opruz!"
,,A kdy nebyl?!"
,,No jo,ale teď nám celý hodiny Snape zadává práci a dělá nějakej pitomej lektvar!"
,,Každou hodinu?!"
,,Jo….a čím dál tím víc je naštvanější!"
,,Hmm..To bude možná lektvar pro mě!"
,,No to je možné!"
,,A kdy se vrátíš na kolej?"
,,No prej za pár dní!"
,,Super!"
Ještě jsem chtěla něco dodat,ale ošetřovatelka vyhazovala Jean.Ještě mi u vchodu zamávala…A mě čekala dosti nepříjemná činnost.Mazání puchýřů!
Byla jsem překvapená,že na některých částech těla už puchýře nejsou,asi ten Snape vážně ví o čem mluví.Nandala jsem si pyžamo….a snažila se dělat nějaké domácí úkoly,které se mi nahromadily.Po pár dnech mě to už nebavilo a když už jsem se opravdu nudila,dělala jsem eseje z lektvarů.Konečně nějaká návštěva.
Ve dveřích stál Brumbál.
,,Přeji krásný den!"
,,Já vám také pane řediteli!"Usmála jsem se
,,Mám pro vás radostnou novinu!"
,,Jakou?!"Nemohla jsem se dočkat,doufám že se to týká mého odchodu z ošetřovny.
,,Můžete být propuštěna z ošetřovny!"
Radostí jsem zavýskala.
Brumbál měl radost z toho,jakou mám náladu!Ještě téhož dne jsem si sbalila věci a razila jsem do své koleje.Měla jsem obvazy jen na břiše a ruce a noze.Z nějakého důvodu,se mi ale moje rána na břiše neléčila,tím jsem už nechtěla nikoho obtěžovat,protože jsem chtěla být na koleji co nejdříve a poslední dny jsem si rány mazala sama.Došla jsem do pokoje a sedla jsem si na postel.Byl čas večeře a já se rozhodla že se půjdu najíst s ostatními.Vydala jsem se k velké síni a sedla si ke kolejním stolu kde už čekali moje kamarádky….vlasy jsem si přehodila přes rameno a nasadila jsem zářivý úsměv o kousek dál seděl totiž jeden kluk co se mi líbil.Sedla jsem si a pozdravila jsem je
,,Tebe už pustili?"
,,Jojo.Nedalo se to tam vydržet!"
,,To věřím!"
,,Hele a neotrávili tě ty Snapovi lektvary?!"Ozval se Fred Weasley
,,Ne..ale to pozná,Rose až budete mít dneska odpoledne lektvary!"
,,Máš esej,kterou jsem ti poslala,zpracovanou?!"Zeptala se Jean
,,Jakou?!"
,,No tu na omračující lektvar?Psala jsem ti to včas!"
,,Sakra!nemám!"
,,No tak to nevím!"
,,Ale Snape mi to odpustí!"
,,To ne,Snape neodpouští!Víš co řekl Harrymu?!"
,,No jo no…ale zkusím to!"
,,Jak myslíš!"
Po obědě se vydali do sklepení.Jakmile se usadili.Přišel tam Snape.
,,Na konci hodiny mi odevzdáte své eseje…a lektvar,který vám dnes zadám.
ťukl hůlkou na tabuli,kde se objevily přísady na lektvar k neviditelnosti.
,,Přísady máte vzadu na polici.!A teď pusťte se do práce!"
Udělala jsem lektvar dobře,ale neměla jsem esej a tak jsem se rozhodla,že se mu půjdu omluvit.
,,Pane profesore?!"
Neodpověděl
,,Já se chci….!"
Koukl se na mě…měl kruhy pod očima…
,,Co chcete slečno Everová?"
,,Chci se omluvit,že nemám esej,protože jsem byla na ošetřovně a….!"
To už mě nenechal domluvit.
,,V tom případě máte u mě školní trest!"
,,Cože?!"
,,Slyšela jste…po večeři se stavte u mě v kabinetu!"
,,Fajn!"Řekla jsem a odcházela jsem sledovaná párem černých očí.!"
Po večeři jsem se omluvila kamarádkám.
,,To zvládneš!"Utěšovala ji Jean
,,Snad jo!Zatím ahoj!"
,,Ahoj!"
Ach jo ..jak já jsem tm nechtěla..Už vůbec jsem nechtěla vidět Snapa.
Zaklepala jsem.Nic se neozvalo,čekala jsem doslova deset minut než mi otevřel dveře.
,,Jdete pozdě!"Pronesl unaveně
,,Nejdu!Byla jsem tu včas,ale vy jste mi neotevřel!"
,,Odebírám nebelvíru deset bodů!"
,,Za co?Že jste mi otevřel pozdě a já tu musela trčet jako debil!"
,,Kroťte se!Hlavně ty vaše výrazy!"
Jen jsem si povzdychla.
,,A teď sem pojďte,nemám na vás celou noc!Mám….!"
..,,Máte důležitější práci,já vim!"
Vešla jsem dovnitř.
Kdybych si tak vzala svetr.
,,Sedněte si!"
Sedla jsem si!"
,,Tady na ten pergamen mi napíšete,budu si psát všechny eseje!"
,,Kolikrát?!"
,,Dejme tomu pětsetkrát!"Ušklíbl se
,,Cože?!"
,,Dobře,tak sedmsetkrát!"
,,Fajn!"
Začla jsem psát už jsem byla u 86 věty a najednou mě začalo bolet a pálit břicho.sáhla jsem si na něj a obvaz mi prosakoval krví.
,,Pane profesore!"
,,Co zase chcete?!"
,,Mohu si to dopsat zítra?Není mi dobře!"
,,Ne dopíšete to teď!"
Obvaz mi víc prosakoval,ale nechtěla jsem aby Snape něco věděl.
Napsala jsem asi už 123 větu,když mě Snape zarazil.
,,Pro dnešek stačí,přijďte zítra!"
Vstala jsem a když jsem odcházela.Snape mě zastavil.
,,Slečno?!"
,,Ano?"
,,Pojďte sem!"
,,Něco jsem napsala špatně?"
Bolest se zvyšovala.
,,Odkryjte váš hábit!"
,,Co prosím?!"
,,Řekl jsem pojďte sem a odkryjte hábit,abych viděl na vaši košili!"
Stála jsem jako opařená.
Snape se zvedl a došel ke mně…strhl mi hábit z ramen..a viděl mojí prosakující ránu.
,,Jak dlouho se vám to nehojí?!"
,,CO?..."
,,Ta rána!Everová!"
,,Já jsem se do ní jen praštila!"
,,Nevěřím vám!"
,,Dva dny!"Řekla jsem.
,,Dobře!"
Řekl a šel k polici kde vzal lektvar!
Podal mi ho.
,,Vypijte to!Celé!Pomalu!"
Slovo pomalu jsem přeslechla a kopla jsem ho do sebe.
Zamotala se mi hlava.
,,Everová,proč mě nikdy neposlechnete!"
,,Profesore!Já musím jít!"
,,No to teď nepůjde,protože,musíte počkat než lektvar vyprchá!"
,,Jak dlouho to potrvá?!"
,,Dvě hodiny nejméně!"
,,Dvě hodiny?!"
,,Slyšela jste ne??nebo vám ten lektvar zblbl i mysl?!"
Slovo zblbl…u Snapa??Divné….On si tak dbá na slušné výrazy
,,Já tu nechci být!"
,,Já také nejsem nadšen vaší společností,proto vás prosím,mlčte,ať mohu dál pracovat!"
Seděla jsem a koukala jsem na Snapa.Po chvíli si toho všiml!"
,,Co na mě civíte?"
,,Jen tak!"Usmála jsem se tím nejsvůdnějším úsměvem,který by jistě svedl každého!Snapa ne.
,,Tak si to odpusťte!"
,,Rozkaz!"Řekla jsem.
,,Připomeňte mi slečno,že vám zadám trest!"
,,Jakej zas?!"
,,Nebudu drzá na profesora!"
,,Jo jasně!"
,,Pět bodů dolů!"Řekl zostra
,,Třeba si odečtěte všechno,ale nechte mě jít!"
Snape vstal a chytl mě za ruku!Byla jsem jako omámená!
Jakmile to udělal,přitiskla jsem se k němu,ucítila jsem jeho tlukot srdce a vůni šalvěje!Zvedla jsem ruce a objala ho kolem krku.Snažil se mě odtáhnout,ale já jsem prostě ze sebe vyhrkla
,,Vám se nelíbilo mě políbit?!"
Trhl sebou a koukal se na mě
Natáhla jsem se k němu,ale on mi uhnul…
,,Co to sakra děláte?!"
Odtáhla jsem se.a sklopila jsem zrak.
,,Jsem hloupá husa!Jak sem to mohla udělat!natáhnout se k němu!a chtít ho políbit!
Pustila jsem ho a koukala jsem na něj.
,,Kvůli vám nechci jít do azkabanu!"
,,Cože?!"
,,Sakra,Everová,nepůjdu kvůli vám do azkabanu,protože si s váma začnu románek!Jsem váš profesor!A navíc nejste můj typ!"
To bolelo,nikdy by mě nenapadlo,že zrovna od něj to bude tak bolet!"
,,Tak proč jste mě tenkrát políbil?!"
,,To byl dočasná ztráta sebeovládání!"
,,Přemýšlejte o tom,jak moc ubližujete lidem!Zrovna mi na vás začalo záležet!"
Řekla jsem a vzlykala jsem do toho…..
,,Co si to dovolujete?!Soudit zrovna mne,když nevíte nic o mém životě!"
,,Ale já....!"
,,To stačí,nebudu poslouchat vaše dětinské řeči!"
Popadl mou brašnu a hodil mi jí....
,,Vypadněte!"
Stála jsem tam jako sloup.
,,Padejte!"
Chvíli jsem na něj koukala a pak jsem se slzami v očích vyběhla ze sklepení!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivik.bublik ivik.bublik | 12. února 2008 v 18:44 | Reagovat

hmm ani nevím co si o tom mám myslet... je to rozhodně zajímavé jdu číst dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama