Naruto cosplayeři DreamingNinjas

Na stránce mám skupinu D'espairsRay


Proč?

20. července 2008 v 19:54 | Anniel |  Moje myšlenky
Když jsem seděla ve vlaku,celou tu dobu jsem přemýšlela o tom jaké to bude.Sice jsem tušila jaké to může být,vlastně jaká ta sviňská nemoc je,ale ve skrytu duše jsem doufala,že to bude jinak.Cestou jsem pozorovala nádhernou krajinu a docela jsem se divila,že je i v ČR.Když jsme dojeli na ono místo trochu jsem zalapala po dechu a lehce mě lechtalo v břiše.Několikrát jsem se zeptala jestli už tam budeme,byla jsem nervózní.
Když jsme došli do areálu a já šla první chodbou dostavila se ke mně úzkost a strach.Možná to zní hloupě,ale takovej strach jsem ještě neměla.
Na nástěnce jsem si přečetla kde leží moje babička a když jsem koukla níže byly tam vyfocení staří lidé,kteří tam sedí.Pomyslela jsem na to,jak se cítí osamělý bez svých blízkých,i když někdy možná ne.
Šla jsem další chodou a když jsme odbočili rozbušilo se mi srdce na konci té chodby byl pokoj mé babičky.Zaťukali jsme a vešli dovnitř.Ležela na posteli jako malý uzlíček.Když jsem k ní přišla nejdříve se s ní přivítala mamka a teta a pak já.Rána v srdci která se otevřela,když mě nepoznala mě tak rozbolela a dostavila se jako prudká bolest do mé duše.Sehnula jsem se k ní a políbila jí na tvář,její bledou tvář plnou vrásek.Oči upřené na mě jakoby se snažily říci.,,Kdo jsi?Já tvojí tvář znám,ale nevím kdo jsi?!"
Sedla jsem si k ní a řekla jsem jí kdo jsem,málem jsem se rozbrečela,ale tentokrát jsem chtěla být silná holka.Vzala jsem album s fotkami a začala jsem jí vyprávět co jsme dělali a co s náma dělala.Koukala chvílemi na mě a někdy usnula.Snažila ne vlastně jsem chtěla aby si vzpomněla,aby mi dala pusu třeba i na tvář,ale ne.Moje naděje pohasínaly,přesto jsem doufala že najednou procitne,že bude všechno jako dřív.V hlavě se mi odehrávaly i ošklivé momenty co jsem řekla nebo udělala.Chvílemi jsme tam byly a já si furt říkala proč tak sviňská nemoc potkala jí,celý život tvrdě pracovala… nebo že vždycky byla despotická a tvrdá žena a ted to bylo dítě,které neví kdo jsme.Když jsme odcházeli měla jsem slzy na krajíčku koukala jsem se na ty staříky a přemýšlela jsem který je na tom stejně.Psychicky vyčerpaná jsem odjížděla…Jsem prostě naivní….ale přála bych si aby babička byla zdravá….
vaše Anniel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabaku no Vanda ... tvé SB ^^ Sabaku no Vanda ... tvé SB ^^ | Web | 20. července 2008 v 21:29 | Reagovat

ahoja máš u mina diplom ... testa-verum.blog.cz

2 Akeshi Akeshi | E-mail | Web | 21. července 2008 v 9:57 | Reagovat

To mě mrzí...já nikoho takovýho nemám tak nevím co ti mám říct....promin

3 Sandra-007 Sandra-007 | E-mail | Web | 21. července 2008 v 12:57 | Reagovat

Anniel... To... Mě to taky moc mrzí... Stejně jako Akeshi taky nikoho takovýho nemám, takže nevim co bych ti měla říct... Ale moc měto mrzí...

4 Anniel Anniel | 22. července 2008 v 11:36 | Reagovat

děkuju berušky moje už jsem v poho,,jen jsem to musela vtřebat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama